Oldřich II. Rožmberka (1403 - 1462)

 Patří mezi nejvýznamnější osobnosti české historie 1. poloviny 15. století. Byl synem Jindřicha III. z Rožmberka a Alžběty z Kravař a Plumlova. V roce 1412 umírající Jindřich III. z Rožmberka odkázal své rozsáhlé panství svému devítiletému synovi Oldřichovi II., a správci panství ustanovil Čeňka z Vartenberka, Jana z Hradce a Jindřicha z Kravař. Nejvýznamnější z Oldřichových poručníků, Čeněk mladší z Vartenberka, inklinoval k husitství a pod jeho vlivem se k husitskému hnutí přidal i mladý Oldřich, který již v roce 1417 nakázal kněžím na svých panstvích podávat pod obojí. V roce 1418 dosáhl Oldřich plnoletosti, ujal se vlády na svých panstvích a oženil se s Čeňkovou neteří, Kateřinou z Vartenberka, se kterou splodil 3 syny a 3 dcery.

V roce 1420 však Oldřich podlehl obavám o rodový majetek a vlivu katolického kněze Maříka a přiklonil se na stranu katolíků. Oldřich se postavil do čela katolické strany a po dobu 15 let věrně bojoval po boku krále Zikmunda proti husitům. Svého času byl hlavou katolické strany v Čechách a protivníkem strany kališnické vedené Jiřím z Poděbrad. Oldřichovi jeho katolictví nevadilo, využil oslabení královské moci a zmatků v zemi v průběhu husitských válek a postupně rozšiřoval rodové majetky, často i protizákonnými způsoby. Postupně se zmocnil majetků jihočeských klášterů, zejména klášterních majetků zlatokorunských a milevských, a uchýlil se dokonce i k vraždě, jen aby se zmocnil 10 vsí svého jihočeského souseda a stoupence husitského hnutí Jana Smila z Křemže. V průběhu 20. a 30. let 15. století Oldřich ovládl téměř celé jižní Čechy, s výjimkou královského města České Budějovice a kláštera Zlatá Koruna, a vybudoval tak úctyhodnou hospodářskou základnu pro podnikání šlechtického velkostatku, který Oldřichovi potomci vytvořili v 1. polovině 16. století.

Kromě rozšíření rodové majetkové domény upevnil Oldřich II. postavení rodu v rámci stavovské obce, a to zejména vytvořením množství zfalšovaných listin s výsadami a dary, které měl rožmberský rod získat od českých králů. K roku 1360 se tak vázala výsada, vydaná údajně Karlem IV., která stvrzovala nedělitelnost rožmberského dominia a zřízení vladařství v rožmberském rodě patřící vždy nejstaršímu mužskému členu rodu. Tyto skutečnosti byly dokonce roku 1493 zaneseny do zemských desek a dodržovány až do vymření rožmberského rodu. Tento rozporuplný Rožmberk byl zároveň zakladatelem legendy o příbuznosti rodu Rožmberků s italským rodem Orsinů, na niž v 16. století navázal Vilém z Rožmberka.

 

Zdroj:

cs.wikipedia.org/wiki/Old%C5%99ich_II._z_Ro%C5BEmberka

www.encyklopedie.ckrumlov.cz/docs/cz/osobno_oliizr.xml