Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Jindřich III. z Rožmberka (+1412)
Byl zřejmě jediným synem Oldřicha I. z Rožmberka (+1390) a Alžběty z Vartemberka. Jindřich III. patřil mezi nejvýznamnější představitele rožmberského rodu. Vlády nad rodovým panstvím se ujal po smrti svého otce Oldřicha I. v roce 1390 a v Českém království opakovaně zastával úřad nejvyššího pražského purkrabí. V době sílícího rozporu mezi českou šlechtou a panovníkem Václavem IV. Lucemburským se postavil do čela Panské jednoty, která v roce 1394 zajala krále Václava IV. Jedním z hradů, kde trávil Václav svůj nucený pobyt, byl i Český Krumlov. Král Václav IV. byl na Krumlově vězněn i při svém druhém zajetí roku 1402.
Dvojí zajetí krále Václava IV. Lucemburského
Psal se rok 1394, českému státu a římské říši již po dlouhá léta vládl Václav IV., avšak Lucemburkova náladová a malátná politika popouzela nejen papeže, ale také říšská knížata, vlastní bratry i moravské bratrance, pražského arcibiskupa i českou šlechtu. Nespokojenost s královým počínáním záhy přerostla v otevřenou revoltu… Čeští pánové již nehodlali déle tolerovat královy vrtochy, a tak se jednoho dne znenadání objevili v králově rezidenci u Berouna. Krále vyzvali, aby se neprodleně a dobrovolně odebral do Prahy a tam se ujal svých zanedbaných vladařských povinností a aby začal státní záležitosti spravovat v souladu s požadavky, které mu panská jednota předložila. Rozhněvanému Václavovi zůstaly prý tenkráte královské komnaty uzavřeny, král byl separován ve vězeňské místnosti Bílé věži a králi byl ponechán dostatek času na rozmyšlenou (král byl uvězněn v květnu). Králi se pravděpodobně podařilo o své situaci spravit Jana Zhořeleckého, svého nejmladšího bratra, který začal okamžitě připravovat vojenské tažení na bratrovu záchranu. Teprve nyní vyšlo najevo, že v pozadí panského spiknutí stojí markrabě Jošt Lucemburský, králův bratranec. Na počátku června se král odhodlal podepsat zápis, jímž se vzdává veškeré moci a propůjčuje ji svému bratranci. Několik dnů poté byl narychlo svolán dvorský soud a na Václavově místě usedl „zemský starosta“ Jošt. V té době se k hlavnímu městu přibližovala válka.. Lucemburkové, vzájemně soupeřící o moc a majetek, zavlekli České království do občanské války, která bude zemi sužovat dlouhých deset let.. Jan Zhořelecký, který označil pražský převrat za bezprávný, nejprve obsadil Kutnou Horu a poté vytáhl ku Praze. Nové Město Janovi otevřelo své brány bez boje. Radikálové na konfrontaci s vojenskou přesilou nečekali, ještě v noci tajně opustili Pražský hrad, a zajatého Václava převáželi do jižních Čech. Václav byl zprvu vězněn na rožmberských Příběnicích, poté na Krumlově a nakonec převezen na hornorakouský Viltperk u Lince. Jan Zhořelecký nepřenesl boj na jih Čech, kde hrozil střet s vojskem Albrechta Rakouského podporujícím radikály, a vyčkával. Jakmile obdržel příslib zahraniční vojenské pomoci, vytáhl k Českým Budějovicím, odkud plenil rožmberské državy. Tím přiměl vzbouřence alespoň k vyjednávání. Tři měsíce po králově zajetí vyjednal Jan jeho propuštění, pod podmínkou dodržení tvrdého kompromisu, za nějž Jan ručil skupinou rukojmích ponechaných na Krumlově. 1. srpna roku 1394 byl Václav skutečně na svobodě. Kompromis ukládal králi za povinnost vydat královské hrady, s výjimkou Karlštejna, Křivoklátu, Zvíkova a Žebráku, panské jednotě. Zpět je mohl získat teprve po rozhodčím výroku rozhodčí komise, která by nestranně projednala požadavky panstva i konfliktní otázky vztahů s králem – panstvo požadovalo zejména větší podíl na státní moci. Václav nehodlal na požadavky pánů přistoupit a se svým zachráncem, který podmínky králova propuštění dojednal, se ve zlém rozešel. Janovi tak po vojenském tažení zbyla jen nenávist nepřátel a obrovské dluhy. Rozhodčí komise ve složení král Zikmund a markrabě Jošt, která zasedla až roku 1396, vyhlásila 2. dubna nález, který znamenal Václavovu totální porážku. Ve všech sporných bodech bylo rozhodnuto ve prospěch panské jednoty. Okleštěna byla dosavadní Václavova pravomoc, nejvyšší zemské úřady zaujali radikálové v čele s nejvyšším purkrabím Jindřichem III. z Rožmberka a nejvyšším komorníkem Vilémem z Landštejna. Správu země přebrala korunní správa, bez jejíhož souhlasu nesměl král učinit žádné významnější rozhodnutí.
Na počátku roku 1402 došlo ke smíření Václava IV. s bratrem Zikmundem v Hradci Králové. Václav písemně přenechal vládu v Čechách Zikmundovi, v ochranu mu poručil všechna svá města i královské hrady, slíbil mu bezvýhradnou poslušnost ve všech věcech týkajících se říše i království, avšak pod podmínkou, že sám zůstane až do konce života formálně pánem říše i Českého království. Taková byla Zikmundova cena za pomoc, kterou nabídl Václavovi k dosažení císařské koruny. Zikmund na straně jedné předstíral všemožné přípravy na Václavovu císařskou jízdu do Říma, na straně druhé započal s realizací vlastních plánů v Českém království. Na královské hrady dosadil své lidi a silně naléhal na Václava, aby mu vydal hrady Karlštejn, Křivoklát, Točník a Žebrák, na nichž měl Václav uloženy státní i osobní poklady. Když Václav po několika měsících procitl a prohlédl bratrovy záměry, bylo již pozdě. Bratrský mocenský konflikt, který se následně rozhořel, řešila korunní rada. A když se názory jejích členů rozdvojovaly, vydal Zikmund 6. března roku 1402 rozkaz staroměstskému purkmistrovi, aby zatkl krále Václava a převezl jej ze staroměstské rezidence na Pražský hrad. Václav se tak podruhé ocitl v zajetí. Václav však ani na Zikmundův nátlak neuznal svoji bezvýchodnou situaci, odmítal bratrovi podepsat jakékoliv dokumenty a tím zmařil Zikmundovu snahu o vytvoření falešné iluze, že Václav je volný, a že bratři jsou v nejlepší shodě. Václavovi spojenci brzy prohlédli Zikmundovu lest a začali mobilizovat odboj na obranu krále. Zikmund mezitím řádil v Čechách jako okupant, drancoval královské statky a snažil se v co možná nejkratší době naloupit maximum peněz a pokladů. Zikmund očekával vojenský útok králova bratrance Prokopa, a tak aby vojenskému střetu předešel, vylákal Prokopa na přátelské setkání a zmocnil se jej. Oba dva zajatci, Prokop i Václav, byli v červenci převezeni na Krumlov a odtud do Vídně. Zikmund ještě na konci roku 1402 oblehl Kutnou Horu a od tamních měšťanů vybral obrovské výpalné, vyraboval Václavův královský poklad a poté ještě několik měsíců drancoval. Když v červenci roku 1403 vypukla vzpoura proti Zikmundovi také v Uhrách, opustil Zikmund naši zemi. Teprve v prosinci roku 1403, po dvaceti měsících, se král Václav navrátil do Čech.
Zdroj:
